1:72 F6F-3

Stíhač, který převzal směnu nad Tichomořím

Grumman F6F-3 vstoupil do bojů na podzim 1943 a během necelých dvou let obrátil poměr sil ve vzduchu. Proti svému předchůdci dostal silnější hvězdicový motor, podstatně větší nosnou plochu a kabinu posazenou tak vysoko, že pilot viděl přes příď i při pomalém přiblížení k zádi letadlové lodi. Právě tahle nenápadná vlastnost dělala ze stroje letoun, na kterém se čerství piloti učili přistávat na palubě rychleji než na čemkoli jiném.

Zbarvení, které rozhoduje o práci

Verze s označením F6F-3 nosila v době největšího nasazení třípásmové námořní zbarvení: tmavá modř na horních plochách, střední modrý tón na bocích a bílá zespodu, s měkkými přechody mezi poli. Právě ty přechody rozhodují o dojmu z hotového modelu. Stříkají se z volné ruky nebo přes provizorní masku nadzdviženou nad povrchem, aby hrana zůstala rozostřená a nevytvořila ostrý schod.

Poslední vrstva

Než přijdou obtisky, potřebuje matné pásmové zbarvení lesklý mezilak, jinak se pod nosnou blánou zachytí vzduch a kolem znaku vznikne bílý rám. Po zaschnutí se obtisky přetáhnou další tenkou lesklou vrstvou, teprve na ni patří zvýraznění panelových linek a stopy provozu, a úplně nakonec sjednocující matný nebo saténový lak. Na palubní stroje se hodí spíš saténový: paluba je sice modely odírala, ale úplně mrtvý matný povrch působí na námořním letounu nepřirozeně.